Vojenští kaplani v AČR a prezentace Armády na veřejnosti

Zajímá mně váš názor na téma vojenských kaplanů v Armádě. Nemám nic proti vojákům co věří v boha. Ale Armáda se snaží prezentovat tak, že snad věříme v boha všichni a že kaplan je pro nás nějaká důležitá funkce.
Úplně kvetu, když je nějakej nástup s účastí veřejnosti, a tam nějakej týpek čte motlitby a žehná já nevím čemu apod. Přijde mi to přitažený za vlasy a umělý. Kopírujeme amíky ve věcech, kde nemusíme (a tam kde bychom měli, tam už to nejde). Kolik procent vojáků je věřících? Například ze stránek ČSÚ vyplývá, že z mužů ve věku 20-29 let věří v boha zhruba 20%. Když vezmu v potaz, že obvykle věřící nevstupují do armády (podotýkám obvykle), tak si myslím, že to procento bude ještě mnohem nižší.
Slyšel jsem o kaplanovi 4brn, kpt. Jordánkovi, a jeho vystoupení před odletem do Afghanistánu. To je prý pěkný "obraceč na víru". Ostatně podle mne se s věřícími vojáky v minulosti snáze manipulovalo, prostě bůh to tak chtěl, tak hurá. A moje skušenost z mise, na sezení s kaplanem chodilo opravdu jen pár lidí z několika set.
Takže, podle mně, kaplani v AČR klidně, ale ať čekají, kdo je vyhledá, a necpou se tam, kde o to nikdo nestojí.

Nevím zda tím kopírujeme amíky, je to docela možné, ale ja osobně toto vnímám jako jakousi tradici, nejen českou ale evropskou, naše kultura vyrostla na křesťanství tak to prostě je a je to neměný fakt, to jak rostla je specifické pro každé dané období naší hystorie, někdy na krvi,bohužel. Nevnímám to jako násilnou formu, nikdo nemusí chodit na sezení s kaplanem, jako se chodilo třeba na politická školení za bolševiků, kteří tyto tradice likvidovali, a proto se dnes nacházíme tam kde se nacházíme, s úpadkem tradic přichází zákonitě morální úpadek, kterej v armádě vnímám mnohem více než v celé společnosti.
Myslím si že kaplani tu mají své místo, jsou to lidé kteří se stebou baví lidským pohledem, a né jako psychologové podle pravidel a pouček ze škol. Pokud v boha vojáci nevěří at nevěří je to jejich právo a tyto lidi ať berou jak jsem psal jako tradici a nic víc, kdo je potřebuje ten si je najde a kdo ne ať jde za psychologem, nebo ať to řeší po svém. Samozřejmě jsou to stále lidé a i někteří z nich mohou chybovat, či zneužívat svého postavení, to není vyloučeno. Rozhodňe mi ale vadí na nástupech jiní lidé kteří nemají nic společného s armádou ani s tradicí.

paradoxně jsme si jako národ zvolili největším čechem KarlaIV, ale VITA CAROLI už asi národ nečet, tento odkaz hovoří právě o nutnosti zachování tradic.

Myslím, oba jsme řekli v podstatě to samé, akorát každý ze svého úhlu pohledu. Zažil jsem jednoho dobrýho kaplana v Bosně, jednoho slovenskýho aktivistu v Kosovu, kterej by nás nejradši všechny obrátil na víru, a teď toho z brigády, kterej to taky podle mně přehání. Na politická školení chodit nemusíme, ale na nástup musím. Takže jak říkám, ať čekají, kdo je vyhledá, víc nepotřebuju.

Jo toho v Kosovu si pamatuju, mněl sem zněj stejnej pocit, ortodoxní stará škola

Zatím jsem neměla to štěstí vyjet do mise, ale pokud by se tak stalo a měla bych tam depku, určitě bych radši vyhledala kaplana než psychologa. V zásadě si myslím, že by se armáda obešla bez kaplanů, psychologů a především bez vrchních a vedoucích zbytečníků (rozuměj praporčíků). Dodnes jsem funkci těchto osob nepochopila. Možná se díky restrikci budou muset taky zařadit do pracovního procesu, ale zřejmě to bude na dlouhý lokte. Zatím jsem úkol zbytečníků spatřovala pouze v bonzování, buzeraci a zdokonalování již tak dokonalého systému. Možná nejsem objektivní, protože jsem ani jednu z výše jmenovaných funkcí nezastávala a tak nejsem dostatečně schopná zhodnotit přínos pro armádu, ale prozatím je můj názor pevný.

Vrchní praporčík je v západních armádách užitečná funkce, která má jasně stanovené, co dělá. V naší armádě opět vznikl kočkopes, vytvoří se funkce, a je to. Když to funguje jinde, tak u nás taky, ne? No, asi moc ne.
Tím, že to není pořádně systémově ošetřené, pak o to víc záleží, jaká konkrétní osoba je na této funkci. A podle toho to pak vypadá.
Tuhle Armádu měli prostě hned po revoluci zrušit a na tvrdo zkopírovat nejlépe britský model, a to se vším všudy. Důstojníky posílat do Sandhurstu, nebo udělat odnož Sandhurstu v ČR, ale bez jediné staré české gumy. Aktuální vojenská hrozba od revoluce není, takže by na to byl čas.
Místo toho se tady z armády východního typu dělá armáda západního typu, bez zásadních změn fungování systému jako celku.
No, to jsem se zasnil. Zpět do reality...

Martina píše:Zatím jsem neměla to štěstí vyjet do mise, ale pokud by se tak stalo a měla bych tam depku, určitě bych radši vyhledala kaplana než psychologa. V zásadě si myslím, že by se armáda obešla bez kaplanů, psychologů a především bez vrchních a vedoucích zbytečníků (rozuměj praporčíků). Dodnes jsem funkci těchto osob nepochopila. Možná se díky restrikci budou muset taky zařadit do pracovního procesu, ale zřejmě to bude na dlouhý lokte. Zatím jsem úkol zbytečníků spatřovala pouze v bonzování, buzeraci a zdokonalování již tak dokonalého systému. Možná nejsem objektivní, protože jsem ani jednu z výše jmenovaných funkcí nezastávala a tak nejsem dostatečně schopná zhodnotit přínos pro armádu, ale prozatím je můj názor pevný.

I když s Vámi zcela zásadně nesouhlasím, považuji Váš názor za zajímavý a hodný odpovědi.

Jsem jedním z vrchních praporčíků naší AČR. To, že jste dodnes nepochopila funkci vrchních a vedoucích praporčíků považuji za logické. K tomu, aby jste viděla co tito lidé dělají (a stejně jako všude jinde i nedělají) by jste musela být nějak zainteresovaná v tom co dělají. Pokud nepřijdete do služebního styku s velitelem a klíčovými funkcionáři štábu, velice těžko uvidíte o co běží. Existuje spousta mýtů o tom co vrchní praporčíci dělají a co nedělají.

V první řadě, vrchní praporčík je poradcem velitele (a i štábu) pro všechny záležitosti týkající se mužstva, poddůstojníků a praporčíků. Je zařazený do sosbního štábu velitele, ale zpravidla je tam pouze z administrativních důvodů a v praxi je přímo podřízený veliteli. Vrchní praporčík se podílí na plánování činnosti své jednotky, na připomínkování všech změn, nových předpisů apod. Také se s ostatními vrchními praporčíky v čele s vrchním praporčíkem AČR podílí na formování rozvoje mužstva, poddůstojnického a praporčického sboru. je toho mnohem více, ale ve zkratce by to mělo stačit.

K jejich zařazení do pracovního procesu...Možná se Vám zdá, že nic nedělají, ale je vidět že o tom nemáte moc informací. Pokud jste poddůstojníkem nebo praporčíkem, máte možnost se jedním z nich stát také a zažít "nicnedělání". Vaše poznámka je značně neuctivá a vůbec nebere v potaz všechnu předchozí službu v AČR, kterou mají za sebou. Nějak opomíjíte, že stejně jako ostatní museli hákovat a jejich současné pozice jim umožňuje uplatnit jejich léta služby v praxi pro ovlivňování spousty záležitostí. To je věc kdysi nemyslitelná. Tím, že působí vrchní praporčíci tam kde působí, dávají možnost proniknutí spousty užitečných informací k uchu velitele. Je to užitečné, protože ne všechny informace, které velitel potřebuje nebo by měl znát, k němu proniknou. Jednoduše protože důstojníci na jednotkách a štábech je dokážou zablokovat.

K tomu bonzování. Nevím kde jste k tomu přišla, ale ze své praxe vás můžu ujistit, že kdybych bonzoval veliteli, tak bych byl u velitele velice rychle morálně vyřízený. Můžete definovat "bonzování"? Nářky českých vojáků nad bonzováním jsou typickou ukázkou jejich selhání. Nejsem zastáncem bonzování, ale moje dvacetiletá zkušenost v AČR mi ukazuje, že na bonzování si nejvíce stěžují ti vojáci, kteří si zdůvodňují vlastní nekvalitní práci. Ono ukázat na někoho jiného a nestarat se o svůj vlastní výkon je strašně jednoduché a laciné.

Rozhodně nejste ve svém názoru objektivní a doufám, že se od roku 2009 změnil.

Díky za profesionálně napsaný příspěvek. Pravda je, že zejména v nepříliš dávných dobách se musela tabulková místa vrchních praporčíků rychle zaplnit a tak se občas na toto místo dostal někdo, kdy by tam být neměl. A občas se to stane i dnes.
Zajímalo by mne, jestli už je pojem vrchní praporčík nějak lépe zakotven v předpisech, než tomu bylo v začátcích.

Milý ANDY.
Toto téma bylo založeno dávno, ale narazil jsem na něj až dnes. Ze židle mě nadzvedlo to obracení na víru. Jen slaboduchý jedinec může napsat, že kaplan je obraceč na víru. Znáte kaplana Jordánka ?....nebo jste jenom něco slyšel??? Zažil jsem v misi dva kaplany, Vařeku a Jordánka. Jsem rád, že jsem je poznal a jejich práce , přínos pro kontingent a také pro místní obyvatelstvo (organizace sbírek před misí) byla všemi velice kladně hodnocena a přijata. Hodně vojáků jde raději za kaplanem než za psychologem pokud má nějaký problém. Pokud byste někdy mluvil s těmito dvěma kaplany, tak byste zjistil, že Vám jsou schopni například nabídnout jiný pohled na věc, ať už díky jejich vzdělání nebo životních zkušeností. Nejsem věřící a nikdy se mě nepokoušeli obrátit na víru. No a jak znám Míru Jordánka tak za tento Váš hloupý příspěvek by Vám hodil boxerské rukavice Nevím jak dlouho jste v armádě, doufám že jste za bolševika taktéž stejně kritizoval politruky. Všichni vojáci také nebyli členy zločinecké organizace KSČ a přece jen museli na PŠM.

Nevím jak dlouho jste v armádě, doufám že jste za bolševika taktéž stejně kritizoval politruky. Všichni vojáci také nebyli členy zločinecké organizace KSČ a přece jen museli na PŠM.

Tomu bych řekl přímo božská argumentace.