SOG (neboli Útvar speciálních operací - ÚSPO) začal oficiálně působit v září roku 2004, nicméně jádro jednotky vzniklo v září roku 2002 částečně jako reakce na útoky z 11. září 2001 v USA. Jednotka měla zpočátku oficiální podporu tehdejšího ministra obrany za ČSSD Tvrdíka a upozornila na sebe zajišťováním bezpečnosti při summitu Nato v Praze. Od počátku byla jednotka hodně využívána v zahraničních misích.
2003 - Ochrana kontingentu polní nemocnice v Iráku, ochrana velvyslanectví v Kuvajtu, ochrana velvyslanectví v Baghdádu, součást kontingentu VP v Basře.
2004 - Ochrana britského premiéra T. Balira v Iráku
2005 - 2006 - Osobní ochrana velitele brigády Střed v misi KFOR
2006 - Mise v Kosovu, Iráku, Afghanistánu
2007 - Mise ISAF v Afghanistánu v provincii Helmand (několik těžce raněnách, jeden mrtvý).
2008 - Mise ISAF v Afghanistánu v provincii Logar - úkol - likvidace Talibanu, ostřelujícího základnu s českým PRT. Vyhledávání výrobců IED (včetně jednoho vyjetí IED - bez zranění - Iveco..).
2009 - The End
SOG byl rozčleněn na dvě oddělení: ochranu ministra obrany a bojové oddělení. Tyto dvě oddělení mezi sebou spolupracovali a občas si personálně vypomohli. Každé oddělení mělo výběrové řízení zvlášť s důrazem na jiné věci, alespoň v pozdější fázi, jak to bylo v dřevních dobách nevím.
Výběrové řízení na bojovou část trvalo několik měsíců. Jako první bylo potřeba poslat dopis, nebo e-mail s životopisem a přihlásit se. Pokud měli na SOGu zájem, ozvali se a stanovili termín fyzického a psychologického přezkoušení. Fyzické bylo nejprve klasické výběrové řízení k VP a následovalo speciální fyzické přezkoušení, které velmi dobře prověřilo komplexní fyzickou kondici uchazečů (SAC, běh na 5-6 Km a další. Mnohem větší síto bylo psychologické vyšetření, kde vždycky vypadlo hodně lidí. Vyšetření obvykle trvalo celý den. Pokud člověk prošel těmito nástrahami, pořád měl nejtěžší před sebou. Následoval tzv. Hell week, v trvání 6-7 dní. Ačkoliv ten týden byl hodně fyzicky a psychicky náročný, pro většinu z lidí, se kterými jsem mluvil, to bylo to nejlepší, co zažili v AČR. Uchazeč byl komplexně prověřen, fyzicky a psychicky vyždímán, ale bylo to zajímavé.
První den uchazeči nachodili, častěji spíš naběhali okolo 80 Km (můj odhad, můžu se mýlit). Spánek několik desítek minut až dvě hodiny.
Druhý den provedení přepadu budovy, včetně vyčitštění s FX zbraněmi. Následovalo nesení raněného na několik km, pro některé to nejhorší z celého výběru. Pak koupání v rybníce
. V noci Resident Evil. Dál už to splývá. Pneumatiky - velice zábavné, střílení na čísla, prověření steleckých dovedností z různách zbraní, prolezení kruhem, Big brother, slzák, oprava auta, překázková dráha s přilbou s milým překvapením na konci.Sborka a rozborka několika zahraničních zbraní načas (které spousta lidí viděla poprvé). 10-12h pobyt na papíře. Francouzština, výslech, logické úkoly, zkouška odolnosti proti alkoholu,šedá ve městě celý den, velice zábavná, utkání v boxu, respektive v mlácení mátožných postav, sotva se držících na nohou. Pohovory. Na spoustu věcí jsem určitě zapoměl, protože, na rozdíl od výběrového řízení k jiné speciální jednotce bylo vše naprosto nahuštěno, že člověk se ani nestačil rozdejchat.Pro začátek stačí, zkuste doplnit co uznáte za vhodné, klidně včetně negativních věcí, protože ty provázeli tuto jednotku samozřejmě od začátku také, tak jako každou jinou jednotku, kde musí spolupracovat "individualisti se schopností pracovat v týmu"
.Takže pokračujeme. Fotky bohužel nejsou možné. Ale byly by jistě zábavné. Pokud vím, nikdo během hell weeku moc nemyslel na to, jestli ho nakonec vezmou (to jsem zapoměl říct, že dokončení ještě neznamenalo přijetí). Jedině si každý říkal, ať to dokončí. Ať ho nevyhodí. Ale samozřejmě lidi odpadávali i v průběhu a to celkem dost. Ze zdravotních důvodů, z nedostatku vůle a nebo byli odesláni na popud vedoucího. Po výběru se čekalo různě dlouho na to, než se ozvou ze SOGu, jesli teda jo, nebo ne. A že to bylo dlouhý čekání. Nakonec dorazil e-mail s rozhodnutím a dalšími pokyny, kde se hlásit.
Pokud bych se ještě měl vrátit k výběrovému řízení, tak snad abych řekl, že chování "instruktorů" bylo naprosto v pohodě, nikdo po nikom neřval a vše bylo hezky v klidu - kromě některých speciálně nahraných situací, kde to bylo naopak s cílem dostat uchazeče do stresu. Až to bylo legrační. Někdo Vám po neskutečným záděru milým hlasem říká: "tak si tady vezmi ten batoh a vyraž tam a tam. Máš na to 60 minut." Ahoj! Zároveň většina lidí jen zírala na techniku a zbraně a teprve si začala uvědomovat, kam se vlastně můžou dostat. Plus bylo vidět, že lidi, kteří vedou kurz, ví o čem mluví.
Výběrové řízení bych tímto uzavřel.
Pak tedy každý dostal termín, k jakému by měl nastoupit. Jestli někdo čekal, že nadřízení z ostatních složek armády popřejí člověku hodně štěstí na novém, lepším místě a pogratulují k úspěchu, tak se plete. Dost často se muselo bojovat i o to, aby člověka pustili. Což mi přijde absurdní a děje se to pokud vím často i když chce někdo nastoupit k 601. Samozřejmě záleží na konkrétním případu, ale mělo by být jasně dáno, že když člověk udělá výběrové řízení na takovou a makovou jendotku, tak prostě jde a ne, že ho bude velitel držet násilím jen proto, že se mu chce. Často na nějakém místě, které může obsadit cvičená opice.
Po nástupu k útvaru záleželo na tom, jestli nastupoval uchazeč sám, nebo byli třeba dva a nebo jestli šlo víc lidí najendou. Podle toho byl spuštěn "přeškolovací kurz". V přeškolováku se pak cvičili "inspektoři" tak, aby mohli fungovat s ostatními členy SOGu. Největší důraz byl kladený na střeleckou, vystřílelo se mraky nábojů pod dohledem zkušených střelců, takže to někam vedlo. Dál samozřejmě taktika v budovách atd. atd., nechci to moc rozepisovat, každý si asi dokáže představit. Bylo toho hodně, spousta novým a zajímavých zkušeností a bylo to období, kdy se člověk při odchodu z práce už těšil, až přijde druhý den do práce. To se moc často nestává, že..
To, že SOG byl zařazen pod vojenskou policii (což bylo vzhledem k jeho úkolům jediné rozumné řešení) s sebou neslo jeden velice opruzující fakt. Nutnost absolvovat základní kurz vojenské policie ve Vyškově. Tomuto kurzu se vyhnuli lidi, co přišli z PČR a lidi, co měli vzdělání v tomto směru, nebo alespoň část. Ti byli opravdu velmi štastní, myslím, že zejména lidi od PČR, typicky z krajských zásahovek, by to ve Vyškově asi nedávali. Bylo to jako spadnout z nebe do pekla (nemyslím klub Peklo ve Vyškově). Jediné, co mělo opravdu význam, byla výuka v právu, ale za tři měsíce se toho tedy dalo stihnou mnohem víc. Dále tam byla taktika (naprosto jiná než na SOGu), sebeobrana se slavným "pádem sesutím", dopravní služba atd. Co k tomu říct, prostě Vyškov se vším všudy, včetně namistrovaných ózetů a "vojáků", kteří tam strávili celou kariéru. Něco to člověku dalo, hlavně výcvik v sebeovládání. Kurz VP je prostě kapitola sama pro sebe a tímto bych to raději uzavřel.
Specializace se v průběhu existence útvaru měnili, nicméně existovali základní specializace jako zdravotník, pyrotechnik a odstřelovač. To ale neznamenalo, že když je člověk jednou zdravotník, nic jiného ho nezajímá. Každý byl v první řadě schopen fungovat jako klasický střelec z osobních zbraní (HK MP5, M4, brokovnice atd.) v rámci zásahu. Další specializace byli spojař, "autař", zbrojíř, a další. Vzhledem k malým počtům SOGu a zároveň potřebě zastupitelnosti a všestranosti dostal každý, ať už byla jeho specializace jakákoliv, k výcviku v jiné specializaci. Což činilo práci opět velmi zajímavou, protože každý výcvik probíhal hodně realisticky.
Pokud to vezmu od začátku podrobněji, tak třeba zdravotníci byli známí svou vysokou úrovní, někteří absolvovali kurzy speciálních sil v USA, kde v rámci několika měsíčního výcviku například jezdili se záchrankou a ošetřovali střelná zranění. Což je tady v republice nemožné, zdravotní sesta tady maximálně měří teplotu. Vzhledem k tomu, že materiál, kterým disponovala v té době armáda byl nedostatečný a zastaralý, podíleli se zdravotníci na závádění nových materiálů do AČR. Konkrétně třeba Celox a Quick-lot pro stavění krvácení. V zásadě byly zdravotníci SOGu vybaveni lépe, než leckterá záchranka a uměli v polních podmínkách ošetřit i těžká zranění. Jak se později ukázalo, bylo to nutné. Jeden z nich později obdržel vyznamenání od prezidenta republiky za záchranu života několika britských vojáků (nicméně samotnou první pomoc neprováděl sám). Při zdravotní přípravě si ostatní členové Sogu například vzájemně zkoušeli zavádět infuzi s "fýzákem", což ale není nic zas tak světoborného. Zdravotníci SOGu běžně jezdili v rámci udržení a rozvíjení schopností se záchranými službami v různých regionech.
Pyrotechnici byli využívání zejména k násilným vstupům do objektů, bohužel nejsem schopen o tomto příliš zasvěceně hovořit a nechci plácat bláboly. Každopádně byly vybaveni jednak klasickými "hračkami" typu beran, "haligen" a brokovnice na vystřelování pantů, tak speciálními trhavinami, kdy se opět podíleli na jejich zavádění do AČR. Bez přehánění, příslušníci SOGu v hodnostech praporčíků zavedli do výzbroje AČR tolik novinek, co nezavedl celý zbytek armády. Což vzbuzovalo nemalou závist a odpor, ačkoliv to mělo pro všechny pozitivní přínost v tom, že jednou zavedené výrobky měli už přidělené KČM a tak si je pak mohl pořídit další útvar mnohem jednodušeji. Tuto progresivní činnost už teď nikdo takto aktivně nedělá. Nyní už je to celé opět v rukou logistů, kteří ovšem nevědí, co potřebuje voják v boji. Schválně bych rád dal dohromady seznam výstroje a výzbroje, pod jejímž zavedením do AČR je podepsán někdo ze SOGu. Zpět k pyrotechnikům - museli mít standardní kurzy požadované a probíhající v rámci AČR a v tomto případě jsem neslyšel na kvalitu kurzů nic negativního.
...
Odstřelovači.. Není to moje specializace, nechci opět plácat blbosti, tak to vezmu stručně. Odstřelovači SOGu byli odborně na vysoké úrovni. Co se týče vybavení zbraněmi a příslušenstvím, opět se jednalo o špičku a to nejen v rámci ČR, kde to není zas tak těžké, ale spíš v rámci speciálních jednotek celkově. Však také po zrušení většina materiálu zamířila víte kam - k jediné nejlepší a skutečné speciální jednotce .-) (ona vůbec tato čtvrtá nejlepší speciální jednotka na světě na zrušení SOGu neuvěřitelně materiálně vydělala).
Co se týče výzbroje, ve skladu byly Saka, Accuracy International, M4 s dlouhou hlavní, a jedna specialitka, kterou nebudu prozrazovat. Pušky byly osazené špičkovými optikami, a zejména noční vidění bylo super, jelikož se jednalo o předsádku k standardnímu denímu zaměřovači (odpadá nutnost nastřelování zvlášť). K samotným odstřelovačům - zastříleli si prý v Áčku slušně.
Odstřelovači často využívali pro operace čtyřkolky Bombardier.
"Autař" měl na starosti výcvik v řízení, plánování rozvoje a úprav této techniky a podobně. Řízení byla věnována celkem velká pozornost, včetně speciálních výcviků na polygonu, kde se nacvičovali různé manévry a ofenzivní jízda. K dispozici byla různá testovací auta jedné automobilky, která se při výcviku mohla zničit, což se také vždy podařilo a cíleně provedlo v rámci té ofenzivní jízdy.
Nešlo ale pouze o auta, dále byly v garáži super výkonné čtyřkolky Bombardier, s motorem do V o objemu 800 ccm. Masakr. Dále různé motorky do terénu. Takže se prováděl i výcvik v řízení čtyřkolek a motorek v terénu.
Zbrojíř se staral o zbraně, a tím nemyslím, že by kontroloval jejich čistotu a někde vyměnil pružinu, jak je zvykem jinde, ale zbraně se neustále upravovali, vylepšovali, dokupovali se nové. A protože byli zbrojíři součástí skupin, vždy to probíhalo podle potřeb skupiny, a ne podle potřeb zbrojovky, kterou je potřeba podpořit. Zbrojíř byl schopen rozebrat všechny zbraně do šroubku, opravit závady, řešilo se upevnění na lafety, vymýšlely se lafety na auta a podobně. Obvykle byl zbrojíř také instruktor střelecké přípravy - neoficiální. Střeleckou prostě vedli nejlepší střelci, obvykle se zkušeností s IPSC a reálným použitím zbraně.
Poznámka na závěr, pro mne osobně byla velká úleva, že už mi nekontroloval osobní zbraň žádný šašek s vatovým tampónem, nikdo nezkoumal mojí komůrku (na samopalu..) a podobně. Zbraně na SOGu museli být funkční. Aby byly funkční, museli být přiměřeně čisté a "namazané". Jednou za čas se pořádně vyčistily, ale jinak by se asi kontrola "pokakala", protože by si ušpinila prsty.
...Doplnění... Profilaktika se jednou za čas také udělala.
Tak nevím, co víc psát o specializacích, asi bych je tímto uzavřel.
Každodenní chod útvaru
Běžný chod útvaru bylo pro mne další překvapení a to k v dobrém. Pracovní doba byla od 8:00 a bylo to super. Na osmičku se chodí do práce veseleji, než třeba na půl sedmou, jak je zvykem jinde. Když si vzpomenu na můj poslední útvar, chodili jsme sice na 6:50, ale než jsme začli něco dělat, bylo stejně 8 a ještě byli lidi jak mátohy.
Krátce po zahájení pracovní doby byla ranní porada, na kterou chodili všichni přítomní. Tím, že byli na poradě všichni, měli jednak všichni přehled o tom, co se děje, co dělá ten a onen a veškeré nejasnosti se řešili hned na místě. Klasický armádní systém je, že velitel si udělá poradu s nejbližšími podřízenými a vymyslí nějaký úkol, který deleguje na podřízeného. Ten si pak také udělá poradu s podřízenými, a když chce zadat úkol konkrétnímu člověku, zjistí třeba nějaký problém, jehož řešení je opět na "nejvyšším" velení. Kolečko se opakuje a dochází k organizačním nedostatkům a zdržování.
Systém na SOGu byl v tomto velice funkční. Podmínkou samozřejmě je, že se při poradě vyjadřují jen ti, kteří mají k problému co říct. Po poradě se lidé rozešli po své práci.
Na SOGu nebyly každodenní nástupy jednotky. Jeden velitel mi to celkem logicky vysvětlil: "To máš ranní nástup, nástup na oběd, nástup po obědě, odpolední nástup na čtení rozkazu. Tím, že neděláme tyto nástupy ušetříme třeba hodinu denně, kterou můžeme věnovat něčemu smysluplněnjšímu. Pokud chci někomu něco říct, tak za ním dojdu a řeknu mu to."
Na útvaru se chodilo v civilu. Jednak to souviselo s pracovní náplní, dále to bylo pohodlnější a odpadalo neustálé nesmyslné převlékání z civilu do uniformy. Nošení civilního oděvu bylo ofciálně povoleno.
Lidé se točili v hotovostech. Pokud měl člověk hotovost, po pracovní době musel být chopen se dostavit na útvar v určeném, poměrně krátkém limitu. Samozřejmě v hotovosti nemohl člověk pít alkohol. Lidé v hotovosti se přes pracovní dobu zůčastňovali všech akcí útvaru. Tento systém hotovosti byl rozumným kompromisem mezi potřebou mít k dispozici v krátké době připravený tým a rodinným životem. To je něco, co se v armádě moc nenosí, brát ohledy na lidi a jejich rodiny. Je to asi způsobené tím, že ti, kteří rozhodují o tom, jak bude systém hotovosti vypadat, obvykle do žádné hotovosti nechodí a je jim pak jedno, že vojáci se doma ani neohřejí.
...
).