od Andy » 05 zář 2009, 21:10
Protipovstalecká pomůcka velitele ISAF
Úkol je chánit lidi.
Konflikt bude vyhrán přesvědčením lidí, ne zničením nepřítele.
ISAF uspěje, pokud se afghánské vládě podaří získat podporu obyvatelstva.
Cílem mise ISAF je pomoci Islámské Republice Afghanistán (GiRoA) porazit povstalce ohrožující jejich zemi. Ochrana Aghánského obyvatelstva je úkol. Afghánci rozhodnou, kdo vyhraje zápas a my (GiRoA a ISAF) zápasíme o jejich podporu. Snaha získat a udržet tuto podporu musí být zřejmá z každé naší činnosti. V podstatě, my a ozbrojenci nabízíme možnosti budoucnosti Afghánců. Aghánci rozhodnou, která možnost je nejlákavější, nejpřesvědčivější a má největší šanci na úspěch.
Lidé v Afghanistánu jsou různý mix ethnik a klanů se silnou tradicí a obrovským smyslem pro svobodu. Jejich země byla zjizvena 30-ti letou válkou a struktura Afghánské společnosti byla zle poničena. Tradiční kmenové struktury byly a jsou záměrně podkopány povstalci, mnoho komunit se rozpadlo. Slabost státu a korupce ničí důvěru ve vládu. Skoro osmiletá mezinárodní přítomnost nepřinesla očekávané výhody. Afghánci jsou skeptičtí a neochotní poskytnou aktivní podporu žádné ze stran, dokud nebodou přesvědčeni o možné výhře.
Musíme porozumět lidem a vidět věci jejich očima. Je to jejich strach, zklamání a očekávání, na co se musíme zaměřit. Nevyhrajeme jednoduše tím, že zabijeme povstalce. Pomůžeme Afgháncům vyhrát tím, že je budeme chránit proti ponižování, násilí a zneužití, a tím, že budeme pracovat způsobem, který respektuje jejich kulturu a víru. To znamená, že musíme změnit způsob, jakým myslíme, jednáme a provádíme operace. Musíme zapojit obyvatelstvo jako aktivní partnery v úspěchu jejich komunit.
Každá činnost, kterou děláme, musí odrážet tuto změnu. Jak jednáme s lidmi, jak jezdíme, či létáme, jak patrolujeme, jak používáme sílu, jak přispíváme do programů a projektů. Tohle je jejich zem, a my jsme jejich hosté. Musíme důkladně přemýšlet o všem, co děláme, a rozumět dopadům našich akcí na lidi, jejichž jsme partnery a máme je chránit. Bezpečnost nemusí přijít s naprostou palebnou silou, a ochrana jednotek může znamenat více osobní interakce s Afghánci, ne méně.
Jak operují povstalci. Náš úkol je komplikován a ohrožován houževnatými, vysoce přizpůsobivými a multifaceted povstalci. Povstalectví je jiné, než běžná vojenská hrozba. Útok povstalců je až druhá snaha diskreditovat vládu a vyprovokovat protipovstalecké jednotky k odpovědi, která je odcizí lidem. Korupce a zneužití moci představiteli vládnoucího režimu živí povstelcké narrative. Za kouřem z bitvy jsou povstalici primárně zaměřeni na politické a společenské aktivity, zahrnující informační operace, s úkolem získat kontrolu nad obyvatelstvem. Tímto odstraňují legitimnost vlády.
Musíme rozumět, jakým způsobem povtalci jednají, abychom mohli bojovat s jejich strategií. Přizpůsobují se místním podmínkám. Ovlivňují obyvatelstvo jak zastrašováním, tak lákáním. V jejich propagandě tvrdí, že chrání Afgánskou kulturu a náboženství. Podněcují společenské sváry a narušují tradiční struktury. V některých místech ovládají komunikace, vybírají poplatky a vykonávají rychlé soudy. Spojují samostatné skupiny a platí mladým můžům za boj. Využívají chyb ISAF a nepřiměřených akcí k posílení jejich důvodů.
Nahráváme jim do karet. Vojenská síla, kulturně naprogramovaná odpovědět konvenčně (a předvídatelně) na povstalecké útoky, je jako býk opakovaně útočící na toreadorův plášť - jen aby se unavila a následně byla poražena mnohem slabším protivníkem. To je očekávatelné - býk dělá to, co je přirozené. Ikdiž je konvenční přístup instinktivní, takové chování vede k porážce sebe sama.
Za prvé, povstalci nemůžou být poraženi vyčerpáním, jejich zásoba bojovníků a dokonce vůdců je účinně nekonečná. Zhruba 70 procent afghánské populace je mladší 25 let. Obrovská nezaměstnanost, nevzdělanost a široká politická a sociální nespokojenost, vytváří výživnou půdu pro vliv povstalců a nábor.
Složité rodinné, klanové a kmenové propojení Afghánské společnosti obrací matematiku vyčerpání na hlavu. Z obvyklého pohledu, zabití dvou povstalců ze skupiny deseti zanechá osm zbývajících. 10-2=8. Z pohledu povstalců, ti dva zabití byly nespíše příbuzní mnoha dalším, kteří budou chtít odplatu. Když dojde k civilním obětem, číslo bude mnohem vyšší. Tím pádem, smrt dvou stvoří více odhodlaných rekrutů: 10-2 je 20 (či víc) spíše než 8. Tohle je část důvodu, proč 8 let jednotlivě úspešných kinetických akcí má za výsledek více násilí. Matematika funguje proti "myšlení" vyčerpání. Tím neříkáme, že bychom se měli vyhýbat boji, ale abychom vyhráli, potřebujeme více, než jen jednoduše zabíjet či zajímat ozbrojence.
Za druhé, konvenčí vojenské akce proti povstalcům spotřebovává mnoho zdrojů s malým skutečným návratem, a spíše nám odcizí lidi, které se snažíme chránit. Rozsáhlé operace s úkolem zabít nebo zajmout ozbrojence sebou nesou znatelné riziko způsobení civilních obětí a vedlejších škod. Pokud v přestřelce zemřou civilisté, je jedno kdo je zastřelil - stejně jsme je nedokázali ochránit. Zničení domu nebo majetku ohrožuje živobití celé rodiny - a vytváří více povstalců. Zaséváme semena vlastní porážky.
Třebaže rozrušovací operace jsou můžóu být někdy nezbytné, musíme uznat, že jejich efekt je v nejlepším případě dočasný, pokud je obyvatelstvo pod kontrolou, nebo vlivem povstalců. Sporadické pohyby do prostoru na pár hodin či dnů pouze s úkolem najít nepřítele a pak odejít udělá málo dobrého a může způsobit moho škod. Místní povstalci se schovají in plain sight a obyvatelstvo zůstane rozpolceno. Jakmile odejdeme, ozbrojenci se znovu objeví a život pod vlivem ozbrojenců pokračuje. Tyto operace jsou nejenže neefektivní, můžou být i kontraproduktivní. Jejich vedením nebudujeme vztah s obyvatelstvem, a nepomáháme Aghháncům řešit jejich problém.
Ve zkratce, nemusíme být hloupí nebo neefektivní, abychom selhali, jen bláhoví v našem přístupu.
Změna myšlení. Musíme myslet a jednat velmi rozdílně, abychom byli úspěšní. Vůle lidí je cíl. Efektivní útočná operace v protipovstalectví, je tedy taková, která bere od povstalců to, co si nemůžou dovolit stratit, kontrolu populace. Musíme myslet o útočných operacích ne pouze jako o těch, které útočí na ozbrojence, ale i těch, které získávají podporu a důvěru obyvatelstva zatímco bude potlačovat vliv a přístup povstalců. Holding routine Jirgas s vůdci komunit, které budují důvěru a řeší problémy jsou ofenzivní operací. Stejně jako používání projektů a zpracování problémů k setkání komunit a vyřešení jejich potřeb. Mise primárně určené k narušení ozbrojenců ofenzivní operací nejsou.
Myslete o protipovstalectví jako o důvodu ke získání podpory obyvatelstva. Je to soutěž v ovlivnění skutečných a velmi praktických kalkulací na straně lidí o tom, kterou stranu podporovat. Každá akce, reakce, nedostatek akce, a všechno řečeno a uděláno se stanou součástí debaty. Lidé v hledišti sledují, poslouchají a dělají racionální volby založené na tom, kde je může lépe ochránit, uspokojit jejjich potřeby, respektovat jejich úctu a jejich komunitu, a nabídnout lepší příležitosti pro budoucnost. Ideologie může ovlivnit výsledek, ale obvykle je podřízená více praktickému zvažování o přežitá a každodením životě.
Získejte podporu obyvatelstva a válka je vyhraná, bez ohledu na to kolik je zabito, nebo zajmuto ozbrojenců.
Musíme podkopat argument povstalců, a zároveň nabídnout přesvědčivější alternativu. Náš argument musí vyjadřovat - slovy a činy - že my a GiRoa máme schopnost a odpovědnost za ochranu a podporu obyvatelstva. Společně, musíme poskytnout přesvědčivý a trvající smysl spravedlnosti a dobrého žití pro unavené a skeptické obyvatelstvo. Musíme otočit vnímání strachu a nejistoty do důvěry a jistoty.
to be continued
What the mother fuck?
